Skla do obrazových rámů

Broušené sklo chrání před poraněním

Sklo hraje při rámování důležitou roli. Odděluje zarámovaný objekt od jeho okolí a od pozorovatele. V ideálním případě by mělo chránit zarámovaný objekt před fyzikálními a chemickými vlivy prostředí a před poškozením, které mohou způsobit nárazy, vlhkost, hmyz a nečistoty, a zároveň by mělo poskytovat nezastřený a barevně nezkreslený pohled na umělecké dílo. Bez celoplošného přítlaku by navíc fotografie, tisky a kresby v rámu mezi sklem a zadní stěnou nedržely. Šířka falcu profilu, který drží sklo, obraz a zadní stěnu v rámu, je po celém obvodu pouze asi 0,5–0,7 cm.

Olejomalby a akrylové obrazy na napnutém plátně nebo dřevěných deskách a moderní obrazy z hliníkového dibondu sklo naopak nevyžadují, jelikož jsou rozměrově velmi stabilní a mají sami o sobě určitý stupeň povrchové ochrany. Pro jejich zarámování plně postačuje prázdný rám bez skla a bez zadní stěny. Tímto pravidlem se neřídí muzea, kde se většinou nacházejí cenná a stará umělecká díla, která je třeba chránit především před dotykem a poškozením ze strany návštěvníků.

Kvalitní obrazová skla nabízejí kromě ochrany před znečištěním a poškozením ještě další přednosti: Chrání obraz před UV zářením, které postupem času způsobuje blednutí obrazu a jeho nejvýraznější poškození. Tato vysoce kvalitní obrazová skla navíc minimalizují rušivé odrazy od zdrojů světla. Pro velké formáty obrazů a ve veřejných prostorech se používá lehké a nerozbitné akrylové sklo.

Zelené sklo

Odborníci rozlišují druhy skla podle jejich základu. U obrazových rámů se používá především plavené sklo na bázi zeleného skla, které je při plynulém výrobním procesu díky svému povrchovému napětí velice ploché a nezkresluje, a proto má vynikající optickou kvalitu . Toto plavené sklo má mírně nazelenalé zabarvení, které je dobře patrné zejména na broušeném okraji. Čím je sklo silnější, tím více je toto zelené zabarvení vidět. Způsobuje ho obsah oxidu železa ve skle. Mírně zelený nádech bohužel zkresluje barvy obrazu, což může být rušivé zejména na bílých plochách.

Tip: Pro obrazy s vysokým podílem světlých barev doporučujeme použít plexisklo nebo muzeální sklo. Plexiskla a akrylová skla nemají zelené zabarvení a muzeální skla mají zpravidla základ v bílém skle.

Bílé sklo

Řešením je kvalitnější bílé sklo, které je pojmenováno podle své barevně neutrální výroby. V porovnání s běžným sklem má bílé sklo nižší obsah oxidu železitého a nejeví se jako zelené, ale jako bílé. Bílé sklo se vyrábí za použití speciálního křemenného písku s nižším obsahem oxidu železa.

Výhodou tohoto skla je, že je výrazně barevně neutrálnější než zelené sklo a nemá vliv na vnímání barev obrazu – bílá zůstává bílá a i ostatní barvy jsou reprodukovány věrně podle originálu. V současné době vykazuje bílé sklo nejmenší zkreslení barev.

Na rozdíl od válcovaného skla je plavené sklo mnohem kvalitnější a nevykazuje žádné nežádoucí nerovnosti. Výraz „plavené“ vyplývá z podoby výrobního procesu. Plavené sklo se vyrábí tak, že skleněná tavenina průběžně vytéká z tavné vany do podlouhlé lázně z tekutého cínu. Sklo má nižší hmotnost, a na povrchu cínové lázně proto plave a rovnoměrně se rozprostře.Povrchové napětí cínu dodává sklu velmi hladký a homogenní povrch, zcela bez vzduchových bublin a jiných nerovností. Chladnoucí sklo se z cínové lázně průběžně vytahuje a prochází chladicí pecí, kde se ochlazuje. Kvůli obsahu oxidu železa působí sklo mírně nazelenale. Jelikož se tento typ skla běžně používá v každodenním životě, jsme na tento mírně zelený odlesk zvyklí a nevnímáme ho jako rušivý.

Levnější variantou je průmyslové sklo, které není plavené, ale válcované. Na tomto typu skla jsou však patrné zvlněné struktury, což má negativní vliv na optický efekt. Tyto nerovnosti lze někdy pozorovat na starých okenních tabulkách. S výjimkou několika rámů dovážených z Dálného východu je dnes již standardním typem skla při výrobě obrazových rámů sklo plavené.

Antireflexní sklo je výrazně matnější a méně lesklé než normální sklo. Matovaný povrch má však také mírný vliv na barevnou brilanci obrazu. Matování skla negativně ovlivňuje rovněž optickou intenzitu barev. Antireflexní sklo musí navíc vždy přiléhat přímo k obrazu, jelikož čím větší je vzdálenost mezi sklem a obrazem, tím je sklo neprůhlednější a mléčnější. Obyčejné antireflexní sklo proto není vhodné pro rámy s distančními lištami nebo paspartami a není pro tuto kategorii produktů v nabídce. V těchto případech jsou nejlepší alternativou opticky odzrcadlená plexiskla či muzeální skla. Jsou sice dražší než matovaná antireflexní skla, ale mají výrazně nižší odrazivost. Barvy u nich mají výrazně vyšší brilanci než u matovaných antireflexních skel a poskytují navíc i vyšší úroveň ochrany proti UV záření.

Tip: V případě silných zdrojů světla přímo před obrazem, např. z bodového světla nebo protilehlého okna se silným slunečním světlem, může být matované antireflexní sklo vhodnější než kvalitnější opticky odzrcadlené muzeální sklo. Ani muzeální sklo totiž není plně antireflexní, odlesky jsou jen výrazně nižší než u normálního skla.

Rozhodující výhodou plexiskla oproti pravému sklu je to, že plexisklo se tak snadno nerozbije. Pokud rám spadne ze zdi nebo když se do něj děti trefí míčem, budete rádi, když bude rám opatřen plexisklem. Plexisklo je proto někdy povinně předepsané pro rámy obrazů ve veřejných prostorech, aby se minimalizovalo riziko zranění. Minimalizují se tím také případy, kdy střepy při rozbití poškodí zasklený obraz.

Plexisklo také předchází zbytečnému poškození při přepravě rámů, protože čím větší obraz, tím větší riziko, že sklo praskne. Velké rámy proto bývají na e-shopech nabízeny pouze s nerozbitným a lehkým plexisklem.

Další výhodou, zejména u velkých obrazových rámů, je výrazně nižší hmotnost plexiskla ve srovnání s pravým sklem. Například ve formátu A0 váží samotná skleněná deska přibližně 5 kg. S velkými rámy vybavenými pravým sklem se proto těžko manipuluje, protože jsou poměrně těžké. Na stěnu proto musí být připevněny obzvláště bezpečně, aby rám nemohl náhodou spadnout a v nejhorším případě někoho nezranil. To je další důvod, proč zejména veřejné instituce a školky preferují lehké a nerozbitné plexisklo.

Polystyren je amorfní termoplast, který se získává polymerací styrenu. Jedná se o jeden z nejstarších plastů, který byl poprvé vyroben v 19. století. Většina lidí zná tento plast v podobě kuličkového polystyrenu. Polystyren je ale také oblíbeným typem skla pro kutily, protože se s ním snadno pracuje. Lze ho bez problémů natírat, lepit, potiskovat a děrovat.

Polystyren dnes používá jako jednoduché zasklení i mnoho výrobců obrazových rámů, jelikož za příznivých podmínek se jedná o robustní a spolehlivé plexisklo. Jednoduché polystyrenové desky však nejsou odolné vůči UV záření a při vystavení slunečnímu světlu mají tendenci žloutnout. K zažloutnutí dochází již během několika prvních let, zejména u méně kvalitních materiálů. I zde je však patrný vzestupný trend. Plexiskla z polystyrenu jsou díky novým výrobním postupům stále lepší a lepší a jsou již k dispozici s vysoce kvalitní speciální povrchovou úpravou.

Pro konzervační rámování pomocí plexiskla však v současné době doporučujeme nadále akrylové sklo.

V čem je akrylové sklo lepší než polystyren? Ve srovnání s polystyrenem mají akrylová skla pevnější molekulární vazbu, a mají proto stabilní tvar. Rozdíl je výrazný zejména u velkých formátů. Akrylové sklo navíc odolává většině rozpouštědel, mechanickému tlaku a do značné míry nepodléhá povětrnostním vlivům, jako je vlhkost, prudké klimatické změny způsobené výkyvy teplot a UV záření.

Akrylová skla mají díky své průhlednosti velmi vysokou propustnost světla, takže obrysy a barvy jsou přes ně vidět tak, jak jsou na originále. Akrylové skleněné tabule se v Evropě vyrábějí podle vysokých standardů, a proto jejich žloutnutí hraje spíše podřadnou roli.

Akrylové sklo se navíc snadno zpracovává a lze jej chemicky spojit s jinými plasty, čímž se dají vytvořit trvalé spoje bez slabých míst. Akrylová skla lze vyrobit i s interferenčním optickým odzrcadlením a z hlediska poměru ceny a výkonu jsou srovnatelná s muzeálními skly.

Další důležitou předností akrylového skla je velmi vysoká ochrana proti UV záření od 90 %. Tím je obraz chráněn před vyblednutím i při vystavení jasnému slunečnímu světlu.

Tip: pokud je to možné, dopadu přímého slunečního světla na obraz se vždy vyvarujte, protože barvy a papíry slunečním světlem trpí. Ani sebelepší sklo s ochranou proti UV záření nedokáže obraz před vysokoenergetickými slunečními fotony stoprocentně ochránit, proto muzea obvykle vystavují obrazy v zatemněných místnostech s umělým osvětlením. Více informací naleznete v části UV ochrana pro obrazová skla

Obecně řečeno nabízejí akrylová skla barevnou brilanci muzeálního skla v kombinaci s přednostmi plexiskla, což z nich činí lepší alternativu než plavené sklo.

Nejznámější akrylová skla jsou skla značky Plexiglas®. Mnoho lidí dnes používá pojem plexisklo (německy Plexiglas) jako synonymum pro akrylové sklo. Zde drobné vysvětlení na okraj: Ne každé akrylátové sklo je Plexiglas®, ale každé Plexiglas® je akrylové sklo.

Akrylové sklo je k dispozici také jako v antireflexní verzi. Plexisklo značky Mira má matovanou a lesklou stranu. Pokud ho otočíte matovanou stranou nahoru, lze ho použít i jako antireflexní sklo.

Nevýhody polystyrenových a akrylových skel

Plexisklo má dvě nevýhody: Plexisklo je velmi citlivé na poškrábání, proto bývá z výroby opatřeno po obou stranách tenkou ochrannou vrstvou, která zůstává na skle i po seříznutí skla na požadovaný rozměr. Pokud si tedy objednáte rám s plexisklem, musíte tuto ochrannou fólii obvykle nejprve z obou stran skla odstranit. Případné škrábance a šmouhy bývají obvykle pouze na této ochranné fólii, kterou je někdy sotva vidět, a jen zřídka proniknou až do skla.

Tip: Pokud se na plexiskle přesto objeví škrábance minimální hloubky, lze je odstranit nanesením speciální lešticí pasty a následným vyleštěním. Při čištění vždy používejte měkký hadřík a osvědčené čisticí prostředky.

Další nevýhodou je elektrostatický náboj, který přitahuje prach a jemné částice. Plexisklo by se nemělo používat pro kresby uhlem, pastelem ani tužkou, jelikož elektrostatický náboj může přitahovat částečky pigmentu z obrazu na obrazové sklo.

Běžné antireflexní sklo má jemně matovaný povrch, který dopadající světlo rozptyluje, a tím minimalizuje přímé odrazy světla, kdežto muzeální sklo má antireflexní vrstvu na principu interferenční optiky extrémně odolnou proti poškrábání, tj. nanášejí se na něj velmi tenké vrstvy, které filtrují a neutralizují dopadající světelné vlny. Tato forma antireflexní vrstvy funguje stejně jako u čoček brýlí.

Sklo je proto téměř neviditelné a v rámu ho je sotva poznat. Reprodukce barev je i za nepříliš optimálních světelných podmínek velmi autentická. Povrchová úprava muzeálního skla také umožňuje realizaci různých úrovní ochrany proti UV záření až do 99 %. Prakticky neviditelné muzeální sklo tak spojuje nefalšovaný požitek z obrazu s trvalou ochranou před škodlivým UV zářením.

Muzeální sklo je sice téměř neviditelné a světelné odrazy snižuje na minimum, ovšem i to nejlepší muzeální sklo je pouze 99% a nikoli 100% bez odlesků. Přímé zdroje světla jsou proto na skle stále ještě vidět. Při přímém pohledu nejsou patrné téměř žádné odrazy, ale při pohledu z boku jsou patrné mírné zbytkové odrazy. U přímých zdrojů světla vytvářejí antireflexní vrstvy barevný odraz, který může být nazelenalý nebo dokonce namodralý.

Ani ochrana proti UV záření není stoprocentní, nicméně sklo s UV ochranou blednutí a žloutnutí výrazně zpomaluje. Obrazy jsou proto nejen opatřeny sklem s UV ochranou, ale místnosti v muzeích jsou navíc zatemněné a bez přístupu denního světla. Jednou věcí si však můžete být jistí: Optické a konzervační přednosti muzeálního skla ve srovnání s normálním sklem jsou obrovské!

Tip: Pokud je vaším hlavním zájmem ochrana před UV zářením, pak je levnou alternativou k muzeálnímu sklu běžné akrylové sklo. Akrylové sklo rovněž nabízí velmi vysokou ochranu proti UV záření, která se pohybuje kolem 90 %, což je co do UV ochrany na horních pozicích muzejních skel.

Pro mnoho milovníků umění je vysoká cena muzeálního skla při výběru špičkového obrazového skla i nadále překážkou. V minulosti se proto muzeální sklo používalo pouze k rámování cenných uměleckých děl. V průběhu let však stále více výrobců přicházelo na trh s novými výrobními postupy. Na jedné straně se tím zlepšila kvalita, na druhé straně se sklo stalo pro milovníky umění cenově dostupným. Výrobní náklady dnes výrazně klesly a ceny jsou v současné době dostupné i pro soukromé zákazníky. Muzeální sklo se tak stalo atraktivní alternativou k běžnému antireflexnímu sklu, a to nejen pro svou konzervační ochranu, ale stále častěji se používá i pro rámování uměleckých tisků a fotografií.

Tip: Muzeální sklo UV 70 je nejlepším kompromisem mezi cenou a výkonem. Pořízením tohoto typu skla získáte bílé sklo s antireflexní vrstvou na principu interferenční optiky se zvýšenou ochranou proti UV záření. Muzeální sklo UV 70 je dnes dostupné u mnoha značek, má optimální antireflexní vrstvu a nabízí vynikající brilanci. Neposkytuje sice konzervační ochranu, je však výrazně levnější než muzeální skla UV 90 nebo UV 99 a má přitom srovnatelné antireflexní vlastnosti.

Obrazová skla s antireflexní vrstvou na principu interferenční optiky mají povrch ošetřený tak, že neodrážejí téměř žádné světlo. Výrobní procesy jednotlivých typů skel se liší: Povrch skla se při výrobě buď mikroskopicky zdrsní leptáním či válcováním, nebo se potáhne tenkými vrstvami. Tyto vrstvy brání určitým světelným vlnám proniknout do oka. Sklo tak v rámu není téměř vidět. Speciální antireflexní vrstva může snížit rušivé odrazy světla na minimum, které činí přibližně 1 %.

Téma ochrany před UV zářením lze vědecky doširoka analyzovat. Které aspekty jsou však důležité při výběru toho pravého obrazového skla? Kromě světla, které je pro nás viditelné, obsahují sluneční paprsky také složku známou jako ultrafialové světlo či UV záření, která je pro nás neviditelná.

UV záření prochází i sklem. Kolik ho sklem pronikne, závisí na vlastnostech skleněné desky. UV záření způsobuje nejzávažnější poškození všech druhů materiálu, na nichž je obraz namalován. Na rozdíl od novinového papíru, který na denním světle během několika dní zhnědne, jsou moderní papíry a barvy odolnější. Ochrana proti UV záření přispívá k dlouhodobé stálosti barev zejména v místech s intenzivním denním světlem a proti oknům. Dlouhá stálost barev však neznamená, že k poškození obrazu nedojde nikdy, jen to trvá déle.

Zatímco normální skla filtrují pouze 40–50 % UV záření, nabízejí muzeální skla ochranu proti UV záření až do výše 99 %.

Měli byste však mít na paměti, že obrazy se nemají vystavovat přímému slunečnímu světlu, zejména pokud jde o vysoce kvalitní umělecká díla. Dlouhodobé vystavení přímému slunečnímu záření může způsobit drobná poškození, a to i za sklem s vysokou UV ochranou.

Existuje mnoho případů, kdy se vyplatí sáhnout po sklu s vysokou UV ochranou, a to nejen u originálů všeho druhu, jako jsou nereprodukovatelná umělecká díla nebo obtížně získatelné dokumenty, ale i u všech obrazů a fotografií, které pro vás mají osobní hodnotu a je třeba je chránit před vyblednutím nebo zežloutnutím. Některé materiály a média jsou navíc na trvalé nebo přímé sluneční záření, a ochranu proti UV záření si tak vyžadují.

Výběrem tohoto akrylového skla muzejní kvality získáte vynikající produkt, který v sobě spojuje mnoho pozitivních vlastností. Optium Museum Acrylic^® je lehké sklo, odolné proti prasknutí, s antireflexní vrstvou na principu interferenční optiky, antistatické, odolné proti poškrábání a nabízí nejvyšší možnou ochranu proti UV záření. Díky tomu je ideální pro kvalitní konzervační rámování.

Antireflexní vrstva na principu interferenční optiky poskytuje jedinečné optické vlastnosti, díky nimž je sklo téměř neviditelné a barvy, kontrasty a kontury reprodukuje věrně a brilantně. Světelné odrazy snižuje na minimum pod 1 %.

Ochrana proti UV záření dosahuje přes 99 %, čímž toto akrylové sklo vašemu obrazu poskytuje maximální ochranu před škodlivým ultrafialovým zářením. Tón a jas barev uměleckého díla zůstanou zachovány po obzvláště dlouhou dobu.

Na rozdíl od běžného akrylového skla je toto muzeální sklo antistatické a je ideální pro umělecká díla s citlivým povrchem. Nepřitahuje tedy z obrazu částečky křídy či uhle ani uvolněné pigmenty. Na tomto skle nepřilnou ani ty nejjemnější částečky dřevěného prachu či plátkového zlata z vašeho barokního dřevěného rámu.

Dalším rozdílem oproti běžnému akrylovému sklu je jedinečný povrch, který je extrémně odolný proti poškrábání. Tam, kde se na jiném plexiskle objeví i při sebemenším tření trvalé škrábance, zůstává toto akrylové sklo Optium nepoškozené a je mimořádně odolné vůči čištění hadříky a čisticími prostředky.

Krásné vzpomínky by měly vydržet po celý život – a s muzeálním sklem Optium Museum Acrylic^® skutečně vydrží. Podívejte se na video níže a zjistěte, proč tomu tak je!

Máte zájem o sklo Optium Museum Acrylic^®? Kontaktujte nás, rádi vám pomůžeme!

ESG je zkratka pro tvrzené bezpečnostní sklo (Einscheibensicherheitsglas) a je známé zejména u bočních okýnek automobilů a u skleněných a sprchových dveří. Toto sklo je velmi odolné proti nárazům a otřesům. V případě rozbití se tvrzené bezpečnostní sklo rozpadne na malé tupé úlomky, kterými se člověk nepořeže. Nevýhodou tohoto skla je vysoká hmotnost, protože kvůli vícevrstvé struktuře má ESG tloušťku 4 mm, a je tedy dvakrát tlustší a těžší než běžné sklo. Kvůli své masivní konstrukci a vysoké hmotnosti je ESG pro mnoho obrazových rámů příliš těžké a silné. Těžko se navíc opracovává, a proto se na výrobu obrazových rámů používá jen zřídka.

VSG (Verbundssicherheitsglas) je vrstvené bezpečnostní sklo. Na rozdíl od tvrzeného bezpečnostního skla se vrstvené sklo při poškození nerozpadá na malé úlomky, ale zůstává v celku. Fólie zabudovaná do skla zabraňuje jeho rozpadu na jednotlivé střepy. VSG se používá například u čelních sklech automobilů. Jako vrstvené bezpečnostní sklo pro rámy obrazů si v muzeích vypracovalo jméno sklo Mirogard Protect značky Schott. Obraz je chráněn i v případě vandalismu a nemůže se poškodit rozbitým sklem.

Skla ESG a VSG se používají především ve veřejných prostorách, kde poškozené skleněné desky a střepy z nich nesmí představovat riziko pro lidi nebo umělecká díla.

Skla v obrazových rámech jsou tématem, které by se nemělo podceňovat ani v preventivní protipožární ochraně. Zejména od veřejných institucí se stále častěji vyžaduje, aby pořizovaly žáruvzdorné rámy ze stavebního materiálu stupně hořlavosti třídy B1, a v únikových cestách dokonce A1. Zakoupit lze také různé certifikované protipožární rámy, ale pouze s rozbitným pravým sklem nebo s drahým a těžkým tvrzeným bezpečnostním sklem. Pravé sklo je minerálního původu a stejně jako hliníkový obrazový rám je ze své podstaty ohnivzdorné, kdežto proti prasknutí odolné a lehké akrylové sklo, které se často vyžaduje pro veřejná zařízení, je jako plexisklo samozřejmě hořlavé nebo při hoření uvolňuje toxické zplodiny, a proto nemůže být certifikováno.

Veřejné instituce tak stojí před dilematem: Požadavky často vyžadují ohnivzdorné rámy a bezpečnostní skla, což se u většiny modelů vylučuje. Protože tvrzené bezpečnostní sklo není standardním sklem a je také velmi těžké, silné a drahé, je v nabídce pouze u několika protipožárních rámů.

S výjimkou plexiskla doporučujeme obrazové sklo před zarámováním vyčistit. Na normální nebo antireflexní skla a skla ESG a VSG se doporučuje běžný čisticí prostředek na sklo nebo pouhá voda. V podstatě zde nemůžete nic zkazit, toto sklo je srovnatelné se sklem v okenních tabulích.

Muzeální sklo je opatřeno vrstvou, na které bývají vidět zbytky čisticího prostředku. U nich byste měli sklo čistit pouze čistou vodou a v případě potřeby přidat kapku lihu. Nebo skla můžete vyleštit nasucho jemným hadříkem

Plexisklo je na čištění citlivé. U něj nesmíte používat žádné čisticí prostředky obsahující alkohol nebo rozpouštědla či abrazivní čisticí prostředky. Vhodná je čistá voda a suchá nebo mírně navlhčená utěrka z bavlny či mikrovlákna, nebo ještě lépe speciální čistič na akrylová skla v kombinaci s antistatickou utěrkou.

12. Shrnující informace o typech skel pro obrazové rámy

Závěrem lze říci, že není sklo jako sklo. Rozdíly ve vlastnostech a funkčnosti jednotlivých typů skel jsou velké. Pro většinu rámů a běžných požadavků zcela dostačuje běžné normální sklo. Pro minimalizaci silných světelných odrazů lze použít jednoduché antireflexní sklo, i to má však pár nevýhod. Je-li obraz na přímém slunečním světle, měli byste zvolit (antireflexní) akrylové sklo nebo ještě lépe sáhnout hned po muzeálním skle s UV ochranou.

Tip: Ve srovnání všech obrazových skel doporučujeme zvolit muzeální sklo UV70. Není tak drahé jako muzeální skla s UV ochranou 90 % a více, má ale několik antireflexních vrstev a výrazně zvyšuje kvalitu rámování. Vyšší náklady za pořízení tohoto prvotřídního obrazového skla pocítíte jen jednou, ale potěšení a radost z nezkreslených barev ochrany obrazu s dlouhou životností vám zůstanou navždy.